Projekt Setkání

O projektu:

Projekt SETKÁNÍ je integrační projekt Speciální ZŠ Poděbrady a je určen žákům 7. ročníků ZŠ a odpovídajícího ročníku víceletého gymnázia. Naše škola je do tohoto projektu zapojena již několik let a zařazuje jej pravidelně do výuky v rámci předmětu Výchova k občanství v sekundě gymnázia.
Více o projektu zde.

Cíl projektu:

Hlavním cílem je prostřednictvím vlastní zkušenosti seznámit žáky běžných škol s problematikou života dětí s postižením formou aktivní účasti na výuce ve Speciální ZŠ Poděbrady.

REALIZACE PROJEKTU :

Projekt je realizován každoročně formou návštěvy žáků sekundy naší školy ve Speciální ZŠ Poděbrady a účasti na dopoledním vyučování žáků této školy. Naši žáci jsou nejdříve ředitelkou Speciální ZŠ Poděbrady seznámeni s problematikou života a vzdělávání dětí s handicapem. Poté jsou rozděleni do skupinek a pod vedením pedagogů pracují s dětmi v jednotlivých třídách jako jejich osobní asistenti. Mají tak možnost se seznámit s metodami a formami vzdělávání handicapovaných dětí různých věkových skupin. Závěr setkání je věnován společnému shrnutí dopoledního programu, otázkám a odpovědím, vyjádření pocitů a dojmů z návštěvy speciální školy i zamyšlení nad přístupy jedinců a celé společnosti k handicapovaným.  

V letošním roce se projekt uskutečnil ve středu 17. října. 

Pedagogické zajištění:
PhDr. Dagmar Lukavcová

Třída:
Sekunda

Studenti o projektu:

Šk. rok 2019/2020

Šárka Paulusová: „Setkala jsem se s Bety, která má Downův syndrom a je upoutána na invalidní vozík. Překvapilo mě, že s ní je legrace, a velká. Dojalo mě, jak se ve škole o děti hezky starají.“

Jindra Krčma: „Při návštěvě mi došlo, že postižené děti potřebují neustálou péči, které se jim ve Speciální ZŠ dostává. Jsem moc rád, že jsem se mohl seznámit s moc šikovným klukem Martinem.“

Nikola Janovcová: „Překvapilo mě, že některé děti nejsou o moc jiné než my. Špatně mluví nebo se hůř pohybují, ale jsou šikovné, hrají si a podle míry postižení zvládají i činnosti denní potřeby. Kreslili jsme a Ondra mi podával vždy správné barvy.“

Anežka Moravcová: „Obávala jsem se návštěvy školy, ale paní ředitelka nám vše krásně vysvětlila. Pomáhala jsem malé Markétce. Chtěla bych jí vzkázat, že je velká šikulka. I když to bude mít v životě těžké, určitě to zvládne, protože je obklopená těmi správnými lidmi. Děkuji, že jsem tam byla.

Markéta Müllerová: „Nejdříve jsem postižené děti litovala, ale po chvíli jsem viděla jejich radost a došlo mi, že jsou šťastné i navzdory svému handicapu. Jsem ráda, že jsem mohla strávit dopoledne s moc hodným a chytrým chlapcem.“

Šk. rok 2018/2019

Dominik Hubálek:„Měl jsem úplně smíšené pocity - stres, radost, smutek, vztek. Láska, trpělivost a ta péče učitelů a asistentů k těm dětem byla ohromující.“

Monika Fialová: „ Nemyslela jsem si, že je to tak složitá práce, ale je a jak.“

Barbora Jirečková: „Učitelky byly úžasné, hodné…jako by ty děti byly jejich. Projekt byl inspirativní a emotivní. Měla jsem i myšlenku, že bych tam chtěla pracovat.“

Jan Hrubý: „Měli bychom si uvědomit, že jsme zdraví a měli bychom si toho vážit.“

Klára Špitálská: „Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že mluvím, chodím…Neměli bychom tyto děti vyřazovat z kolektivu, ale naopak jim pomoci se zařadit.“

Klaudie Pačesová: „Byla to moc dobrá zkušenost, která ve mně zanechala zvláštní pocit - strach. Strach o děti, které jsem tam potkala.“

 

 

Strana: [1]  gpsize=16&gpage=2[2] 
Strana: [1]  gpsize=16&gpage=2[2] 
Celkový počet obrázků v galerii: 17