|
Ať už vyhrál ve volbách do krajských zastupitelstev kdokoli, nejlepší by bylo, kdyby opravdovým vítězem nakonec byly obce a jejich obyvatelé. Jak se žije v místech, která jsou prošpikovaná nejrůznějšími velkosklady a burácí jimi kolony nákladních i osobních aut? Navíc i Středočeský kraj stále má své skanzeny minulosti, totiž vesnice bez kanalizace, plynofikace, bez chodníků. Jak jinak než Potěmkinovsky působí místa, kde se skví dětské prolézačky dle evropských norem a přitom v té obci pravidelně potřebují fekální vůz?
Permanentní nedostatek peněz na vybudování základních sítí místní zastupitelé často řeší ústupky developerům, neboť ne všude mají to štěstí, že jim peníze půjčí movitý místní občan. Sem tam se takový najde a je radost pohledět, jak se pak věci hnou kupředu. Lze se divit, že vzniká sorta VIP občanů malých obcí? Jejich působení se dnes projevuje zejména v regulaci místní dopravy. V okolí jejich bydlišť vznikají menší či větší dopravní omezení, někdy je dokonce doprava zcela vyloučena.
Obec za Prahou, kde žiji, se se „šrámy z minulosti“ sotva kdy vyrovná. Soudruzi kdysi od zeleného stolu rozhodli, kudy povede dálnice, a místních se nikdo na názor neptal. Ochranná hluková stěna trochu snad pomáhá, ale je to strašně malá kompenzace.
Restituce zemědělské půdy a jejich následný prodej přivedly do naší obce nejrůznější firmy. Kdo by se těšil, že s nimi přijdou i peníze na kýžené projekty, jež roky sliboval územní plán, hořce by zaplakal. Jediné, co se od roku 1989 vybudovalo, bylo zavedení pražské vody!
My, místní občané, jsme záhy pochopili, že silnice špinavé od traktorů z JZD nebyly větším zlem než permanentní rej aut s logy nejrůznějších firem. Dnes totiž každá, pokud to přímo není dopravce, vlastní menší či větší autopark. Samostatnou kapitolu pak tvoří dálkoví přepravci, kteří si s auty většími než leckterý dům zkracují vesnicí cestu. Hned dvě firmy se stejným předmětem podnikání si postavily svá sídla na kraji obce, o kus dál jsou vedle sebe zase dvě dopravní firmy. Budova konzumu, kam se dalo jít pěšky pro rohlíky, je dnes sídlem firmy, která prodává propanbutanové bomby. Jistě, provozovat tu nadále konzum se nemůže vyplatit, když o kousek dál - v Praze vyrostlo obří nákupní centrum. To by ho musela podporovat obec, aby si místní nemuseli každý rohlík vozit odjinud. Na takový „luxus“ ale dnes raději zapomeňme. Ostatně než jako chodec kličkovat mezi projíždějícími kolonami, raději každý zajede na nákup do Prahy. Vzpomínám s nostalgií na bláto a slámu, které odpadávaly traktorům od kol a říkám si, kéž by znemožnily aspoň na den průjezd naší ulicí…
Asi je takových obcí, které se z příjemného místa k životu přeměnily na „tranzitní“ a doslova „slouží“ coby zázemí firmám, víc. Do jaké míry se tomuto údělu mohou bránit? Program na obnovu venkova je pomocnou rukou. Samozřejmě předpokladem pro jeho využití je aktivní a rozumné zastupitelstvo, které více než na politiku klade důraz na skutečnou práci pro obec.
(Pro www.e-svet.cz Eva Tišnovská, listopad 2008)
|
