Na přípravě obecního rozpočtu by měl občan participovat, musí mu ale rozumět.

Umí občané číst v rozpočtu? A vědí, jak se rozpočet sestavuje, jak jej mohou ovlivnit a kde najít podrobnosti? Jaroslava Kypetová, která se dlouhodobě věnuje problematice financování samosprávy a daňovým analýzám, je autorkou recenze k útlé publikaci Průvodce komunálními rozpočty aneb jak může informovaný občan střežit obecní pokladnu, kterou v loňském roce vydala Transparency International.
Hned v úvodu knížky najdeme konstatování, že rozpočty místních samospráv představují velký prostor pro uplatnění laické kontroly. Na rozdíl od státního rozpočtu jsou problémy, které se zde řeší, obyčejnému člověku podstatně srozumitelnější a následky jednotlivých kroků jsou rychleji viditelné. Ovšem k tomu, aby se občan mohl do rozpočtového procesu účinně zapojit, musí být alespoň rámcově obeznámen s fungováním celého systému.
Knížka je rozdělena do tří částí, z nichž první popisuje způsob sestavování místních rozpočtů. Jde o velmi zhuštěný popis a definici základních pojmů. Součástí kapitoly je rovněž struktura příjmů obcí, nástin výdajů, informace o zadlužení obcí či kontrole. V závěru této části autoři mj. doporučují posílení účetnictví a opuštění výkaznictví na hotovostním principu.
V podstatě stejné téma, ovšem ve čtenářsky příznivější formě otázek a odpovědí, obsahuje druhá část, která je rovněž dostupná na webových stránkách Transparency International. Celkem 32 otázek bylo naposledy aktualizováno letos v lednu. Zajímavé jsou např. otázky „Co v rozpočtu nenajdeme“ nebo „Je možné uspořádat místní referendum o rozpočtu obce?“ Odpověď na druhou otázku zní, že rozpočet patří mezi vyloučené předměty pro pořádání místního referenda.
Třetí část shrnuje výsledky dotazníkového průzkumu, který autoři provedli v polovině roku 2008. Dotazovali se 40 obcí na konkrétní postup při přípravě a realizaci rozpočtu a souvisejících dokumentů, ale také ověřovali, jak obce zpracovávají žádosti o informace. Zajímavou se ukazuje např. skutečnost, že 40 % obcí nedodržuje klouzavý princip tvorby rozpočtových výhledů a období rozpočtového výhledu o rok neposunují. Bylo rovněž zjištěno, že většina obcí nezveřejňuje zápisy z jednání finančního a kontrolního výboru nebo že zveřejněné informace o poskytnutých dotacích zdaleka nejsou úplné. Zveřejňování rozpočtu se omezuje na holé tabulky v členění dle rozpočtové skladby, ve které se pravděpodobně občané příliš neorientují.
Laická kontrola představuje ideální stav, kdy občané chtějí ve svém volném čase pracovat pro obec právě třeba prostřednictvím věcného připomínkování rozpočtu. Je však otázkou, zda nejde o ideál značně nedostižný.

(Pro www.e-svet.cz podle serveru Obecní finance Eva Tišnovská, únor 2009)